Virtualizace PC

Virtualizace se v současnosti stává na stránkách IT magazínů a webů stále více skloňovaným pojmem. Co si pod tímto poněkud abstraktním pojmem však představit a je to vůbec něco, s čím se běžný uživatel v praxi může setkat?

Virtualizace je ve světě počítačů pojmem starým jako počítací stroje samy. Poprvé byl použit v polovině 60. let minulého století pro popis činnosti experimentálního systému IBM M44/44X, který pracoval na principu simulace vícenásobného provozu počítačů IBM 7044 (odtud také označení 44X). Dnes virtualizací rozumíme obecně taková technologická řešení, jejichž činnost umožňuje přistupovat k hardwarovým, případně softwarovým zdrojům jiným způsobem, než jak je implicitně dáno jejich vzájemným uspořádáním. Pod tím si můžeme představit emulaci hardwarových komponent (např. v podobě virtuální paměti nebo disku), případy, kdy v jednom systému emulujeme další, ale také virtualizaci běhu celého počítače nebo serveru. Za další z případů uplatnění virtualizace zmiňme ještě multitasking.

Jak je vidět, s virtualizací se setkáváme při práci s počítačem denně. Proč se o ní tedy v současnosti tolik hovoří a píše? Je tomu především proto, že současnosti zaznamenáváme nástup virtualizace v měřítku větším, než tomu bylo v předchozích letech. Současné procesory utáhnou bez větších potíží souběžně dva i více systémů zároveň, a tak na trhu virtualizačních nástrojů propukla krvavá bitva, protože uživatelé a firmy si k ní našli cestu a chtějí využít potenciálu svých počítačů naplno. Ale již dost úvodního slova a vkročme přímo do jádra problému a podívejme se na to, jak vypadají takové virtualizační nástroje v praxi.

Nejjednodušším postupem, jak se vrhnout do světa virtuálních a emulovaných strojů, je si aspoň jeden takový nainstalovat a okusit, jaké to je, mít dva počítače v jednom. Tyto programy fungují většinou tak, že na fyzickém harddisku vytvoří soubor, chovající se v rámci virtuálního počítače jako skutečný harddisk a do dalšího souboru si uloží konfiguraci virtuálního stroje. Uživatelský scénář využití takovéhoto programu vypadá tak, že uživatel si ve svém výchozím operačním systému spustí program simulující virtuální stroj, nainstaluje si na něj další operační systém a ten pak používá. Virtualizační programy dnes umožňují používat k běhu virtuálního stroje skutečný i emulovaný hardware, mají propracovanou správu virtuálních strojů mezi sebou, konfigurace povoleného vytížení procesoru a paměti pro virtuální stroj je otázkou několika kliknutí myši. Pohlédněme nyní na několik reprezentantů této skupiny software a zhodnoťme jejich vlastnosti.

Microsoft Virtual PC 2007

Seznam oficiálně podporovaných systémů, které na tomto virtualizační nástroji rozjedete, zahrnuje jen několik verzí operačního systému od Microsoftu. Seznam systémů, které sice neoficiálně, ale přeci jen na Virtual PC provozovat lze, je poněkud obsáhlejší, v současnosti čítá 1519 exemplářů a aktualizovaný jej naleznete na adrese http://vpc.visualwin.com/. Při prvním spuštění program nabídne import již existujícího virtuálního stroje (což není nic jiného než soubor s koncovkou vmc), vytvoření virtuálního PC programem definovaných parametrů, nebo možnost vytvoření vlastního za pomoci průvodce. Program nabízí předpřipravené konfigurace pro oficiálně podporované hostující systémy, ostatní jsou zahrnuty pod označením Other. Praktická je funkce Save state, která umožňuje uložení stavu virtualizovaného systému, takže není problémem Virtual PC kdykoliv později znova spustit a pokračovat v práci na emulovaném systému přesně tam, kde jste skončili. Výrazným nedostatkem tohoto programu je nulová podpora USB zařízení, kterou u konkurence nalezneme. Program, který Microsoft koupil od firmy Connectix, je od srpna 2006 k dispozici zdarma, a to sice na adrese http://www.microsoft.com/downloads/details.aspx?FamilyId=28C97D22-6EB8-4A09-A7F7-F6C7A1F000B5&displaylang=en. V souvislosti s tímto programem by bylo záhodno zmínit i jeho bratříčka, Microsoft Virtual Server 2005. Vlastnostmi se tento velmi podobá výše zmíněnému, ovšem vzhledem k tomu, že je specializován na běh serverových operačních systémů, nemá funkce, které k virtualizaci serverů nejsou zapotřebí (jako třeba emulaci zvukové karty). Virtual Server je stejně jako Virtual PC zdarma a stáhnout si ho můžete na http://technet.microsoft.com/cs-cz/bb738033.aspx.

Vyjmenované programy nejsou samozřejmě jedinými, které mají s virtualizací co do činění. Další řešení se neustále objevují a vývojáři nás stejně jako v jiných oblastech i v této neustále zásobují novými kousky stále více propracovaného software. Jaký program je pro ten který účel nejvhodnější je samozřejmě plně na uvážení a požadavcích každého čtenáře.