Od data 1. 1. 2014, kdy vstoupil v účinnost nový občanský zákoník, poskytuje tato nová úprava vyšší smluvní volnost stran při sjednávání obsahu zástavní smlouvy. Dále nový zákoník výslovně a daleko podrobnější upravuje zástavní právo k cenným papírům, pohledávkám a obchodním podílům.
Novotou je také zastavení cizí věci v zastavárenském závodu a ujednání, které umožňuje věřiteli v zákonem stanovených případech a za podmínek stanovených zákonem si zástavu ponechat za libovolnou, či dopředu stanovenou cenu. Nová úprava se detailněji věnuje nejen zániku tohoto práva, ale také jeho promlčení.
Nový občanský zákoník se věnuje oblasti promlčení zástavního práva v § 615 NOZ. Z tohoto ustanovení vyplývá, že zástavní právo jako majetkové právo promlčení podléhá, nepromlčí se však dříve, než jím zajištěná pohledávka. Dále se zástavní právo nepromlčí, dokud má zástavní věřitel movitou zástavu u sebe, popřípadě dokud ji pro něho opatruje třetí osoba. Přičemž zástavní věřitel má movitou věc u sebe, popřípadě další osoba věc pro vlastníka opatruje, dokud mu zůstává možnosti věc držet ve své přímé moci.
Bylo-li zástavní právo zapsáno do veřejného seznamu nebo rejstříku zástav, promlčí se po deseti letech. V ostatních případech se zástavní právo promlčí v obecné lhůtě. Oproti § 100 odst. 2 původního občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb,. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů), jenž vyvolával nejrůznější pochybnosti, nová úprava výslovně sděluje, že promlčení pohledávky nebrání věřiteli v uspokojení ze zástavy, samozřejmě pokud není promlčeno samotné zástavní právo.
Obdobně se postupuje i tehdy, jestliže náleží věřiteli zadržovací právo. Ani to se nepromlčí, dokud má věřitel zadrženou movitou věc u sebe, a i přesto, že se věřitelova pohledávka promlčí, nebrání to uspokojení ze zadržené movité věci.