Jak podpořit dítě první týdny ve školce?

Přechod do školky je proces, který vyžaduje citlivost, porozumění a podporu. S láskou,
trpělivostí a pozorností k potřebám vašeho dítěte můžete tento významný krok usnadnit a
vytvořit pevný základ pro jeho další vzdělávání. Počáteční tři měsíce jsou pro dítě víceméně
seznamovací a proto se může stát, že ačkoliv se dítě první dny do školky těšilo, může se po
chvíli vše obrátit. Vždy je důležité děti podpořit tak, aby se ve školce cítily přijímané a v
bezpečí. Ale jak na to?

Pozitivní nastavení, ale také realita
Rodiče si mohou dělat starosti, jak dítě nové prostředí zvládne. Paradoxně právě tyto obavy mohou vyvolávat nejistotu v dítěti – to se na totiž ve věku kolem 3 let ještě významně spoléhá na své rodiče. Proto všem pomůže, když je nálada kolem nové školky pozitivní. Jinými slovy to znamená důvěřovat dítěti i školce, že všechno zvládnou, užijí si pestré hry a najdou nové kamarády. Povídejte si s dítětem, jaké to v mateřské škole bude, co příjemného bude prožívat, kdo z kamarádů už ve školce je, co vše se naučí apod. Rozhodně se ale nevyhýbejte věcem, které nemusí být úplně pozitivní. Mluvte i o pravidlech, která ve školce budou platit, o ostatních dětech, se kterými bude třeba se dělit o hračky, o různých povahách dětí. Můžete si třeba s postavičkami nebo plyšáky zahrát na školku. Ve hře může dítě lépe vyjádřit svá přání a obavy.

Psychická pohoda až na prvním místě
Většina pokynů pro rodiče ohledně přípravy na školku se týká čistě praktických dovedností. Nesmí se ale zapomínat na psychiku dítěte a jeho pocity. Jak se vypořádá s první velkou změnou, se zapíše do vzorců chování na celý život. Zeptejte se, co by mu pomohlo se cítit lépe. Nechte si od dítěte vyprávět, co vše se mu ve školce líbí a co zažilo. Školka a pocity z ní jsou pro dítě dost abstraktní pojmy, o kterých se mu může těžko mluvit. Pomoci tak mohou obrázkové knihy nebo kartičky vyjadřující různé nálady. A není to jen dítě, na jehož pocity je třeba brát ohled. Vnímejte, jak se cítíte vy a pracujte s tím. Tím budete pro dítě tím nejlepším příkladem a inspirací.

Nastavení rutiny
Děti se cítí bezpečně, když mají strukturu a rutinu. Představte dítěti, jak probíhá den ve
školce – kdy jsou hry, svačina, odpočinek atd. Malé dítě se ještě dobře neorientuje v čase a
právě proto mu pomáhá, když pravidelné činnosti následují po sobě vždy stejně. Hodně
proto dítěti pomůžete, když si dobře nastavíte ranní rutinu před odchodem do školky, aby
vám zbytečně nevznikal stres. Ranní rutinou nemusí být jen najíst se, vyčistit zuby a jít.
Můžete se společně každé ráno podívat z okna a tím se spolu naladit na den a připomenout
si, co vás čeká. „V lesní školce nemáme hodiny na zdi. Velkou oporou pro všechny je proto
udržování pravidelného řádu ve školce. Děti rychle pochopí, že když zazvoní zvoneček,
sejdeme se společně v kruhu, poté jdeme do lesa a po návratu z lesa následuje hygiena,
oběd, odpočinek, hra a po svačince přicházejí rodiče. Dítě se cítí dobře, když ví, co bude – získává tím samostatnost. Po ranním kruhu si samo jde pro batůžek a nikdo mu to nemusí radit. Před svačinou uklízíme zahradu, děláme to tak vždycky a děti rády spolupracují,” říká Tereza Valkounová, předsedkyně Asociace lesních MŠ.

Tipy, co vyzkoušet:
● Vstaňte včas, abyste nemuseli spěchat.
● Dejte si spolu snídani a povídejte si o tom, co se bude ten den dít.
● Dejte také dítěti něco malého, co mu připomene domov – například oblíbenou
hračku. Může to být oblíbený plyšák, hodinky s vyznačeným časem vyzvednutí.
Tento předmět mu může dodat pocit bezpečí.
● Vytvořte si svůj loučící rituál. Můžete dát dítěti pusinku do dlaně, kterou si bude celý
den „držet“ nebo třeba namalovat na ruku srdíčko. Když ho dítě zmáčkne, dá mamince vědět, že na ni myslí. Maminka může mít druhé do páru. Fantazii se meze
nekladou.

Komunikace s učiteli
Udržujte otevřenou komunikaci s učiteli ve školce. Sdílejte s nimi, jak se dítě cítí. „Na
začátku školního roku jsou rodiče nových dětí přítomni, aby v klidu předali dítě do péče
učitelů. Máme tak příležitost spolu být v lese, při i obědě i usínání, zjistit, co má dítě rádo a
ukázat mu, že rodič učiteli důvěřuje a dítě se na oba může spolehnout. Když pak dítě po
obědě usíná za doprovodu učitelovy písničky, je vyhráno,” dodává Tereza Valkounová. Dítě
se zkrátka cítí dobře tam, kde je v bezpečí. Učitel by tak měl k dětem chovat vřelý a laskavý
přístup, který velmi pomáhá dítěti zabydlet se v nové situaci.

Přijímejte pocity dítěte
Při rozloučení se svým dítětem buďte pevní, ale citliví. Ujistěte ho, že se vrátíte, a že jej
odevzdáváte (někdy doslova) do bezpečných rukou. Krátké a jasné rozloučení je obvykle
lepší než dlouhé a opakované loučení, které může dítě zbytečně rozrušit. Učitelé velmi často zažívají, že dítě pláče, protože nechce, aby rodič odcházel, ale jakmile je pryč, běží si dítě vesele hrát. Pláč je v pořádku – vyjadřuje obavu z odloučení od rodiče, z neznámého
prostředí. Pláč se proto nesnažíme přerušit například odvedením pozornosti. Víc dítěti
pomůžeme, když jsme s ním a potvrzujeme mu jeho pocity: “Vím že jsi smutný, chtěl bys
tatínka, maminku, ano, to je v pořádku”. Dítě cítí, že je vyslyšeno, že mu rodič i učitel rozumí a samo v sobě rozpoznává, co je zdrojem zdrojem jeho smutku. To je cesta, jak i do budoucna zdravě zacházet s emocemi.