Internetová (de)generace? [názor]

O současné „mladé“ generaci se občas říká, že příliš nečte, zhoršuje se ve škole, často sleduje televizi a buduje si silnou závislost na mobilních telefonech a na internetu. Bez těchto věcí se už pomalu ani neumí zabavit. Jsme na tom opravdu tak špatně?

Je dost dobře možné, že ve čtyřiceti letech bude mít většina dnešních teenagerů artrózu palce od neustálého psaní textových zpráv v telefonu. Dokonce jsme někde nedávno zpozorovali hlášku:„Kdy si myslíte, že spolu začnou kluk a holka oficiálně chodit? Po prvním rande? Po prvnípuse?“ „Když si změní status na Facebooku.“ Nejdříve jsme se tomu zasmáli, ale později jsme siuvědomili, že na těchto dvou větách něco pravdy bohužel bude.

Zdá se, že život online je dnes v módě. Kdo nemá profil na nějaké sociální síti, jako by nežil. Facebook, Twitter, Myspace a různé blogy se na nás valí už téměř ze všech stran. Mají své zaryté příznivce, ale i odpůrce. Politici i různé firmy na nich zakládají své kampaně, organizují se zde demonstrace a svrhávají vlády. No, to už možná trochu přeháníme. Každopádně se tyto stránky aservery staly součástí našeho života i společnosti, občas až moc.

Uživatelé zde sdělují své názory, výtky, prosby, nebo třeba co měli k „obídku“ a jak je bolí „hlavička“. Občas nám tohle všechno začíná připomínat hrozby, před kterými nás varuje spousta známých sci-fi. Třeba život v přímém přenosu, Big Brother chcete-li, aneb že si ani „neuprdneme“, aniž by o tom někdo další okamžitě nebyl informován. Doufáme, že se nikdy nedožijeme doby, kdy všechny naše milostné vztahy budou začínat změnou statusu na Facebooku.

Ne, nemyslíme si, že je to opravdu tak černé, jak se na první pohled zdá. Ano, je mezi námi mnoho „internetových závisláků“, ale ani zdaleka to nejsme všichni. Doufám, že stejně jako myvídáte spoustu lidí, kteří si rádi popovídají o knížce, kterou zrovna přečetli, nebo o zajímavémfilmu, který zrovna zhlédli… Rádi si zajdou do divadla či čajovny. A občas se dostanou i k řešení světové hospodářské krize a hledání odpovědí na základní otázku života, vesmíru a vůbec. A poměrně často si třeba jen zanadávají na Facebook. Možná jsem staromódní, ale upřímně nevím,jak bych tyto zážitky poměřoval s komentáři a „lajky“ na jakékoliv sociální síti.

Závěre chci říci asi toto: I když se někomu na první pohled může zdát, že to s námi jde do… no,však víte kam, a že to černé, co nám klepe na dveře, je naše růžová budoucnost, myslíme si, že to s námi zas tak špatné nebude. Mohlo by přece být ještě hůř.

Jakub Valík