Pravděpodobně se v životě každého z nás objeví moment, kdy nevíme, kam směřujeme. Možná nás nenaplňuje práce, s partnerem jsme jen ze zvyku nebo nemáme koníčka, který by nás bavil. Místo sezení u seriálu se sklenkou vína by možná stálo za to, zkusit najít nový směr. Ale jak na to? Jednou z možností je rituál Hledání Vize (neboli Vision Quest), který nám může pomoci uvědomit si, co od života očekáváme a rozvinout naše schopnosti.
Lidé si již po staletí kladnou otázky týkající se lidské existence: „Kdo jsme?“ a „Proč jsme tady?“. Odpovědi hledali lidé pomocí obřadů, rituálů, které mimo jiné provázely významné životní změny. Například uctění přechodu dospívajících do dospělosti a jejich příprava na novou roli v komunitě. V životě nás ale potkává mnohem více zlomových okamžiků jako je manželství, rodičovství, odchod do důchodu, ukončení studia atd. Jedním ze známých rituálů je Hledání Vize (neboli Vision Quest). Vychází z tradice severoamerických indiánů, ale je vlastně přítomný u většiny přírodních národů.
Zásadní je záměr
Rituály nám mohou pomoci, pokud cítíme, že i přes náš třeba úspěšný a zdánlivě naplněný život nám cosi chybí, ocitáme se na nějaké životní křižovatce, procházíme životní krizí, či prostě máme pocit, že potřebujeme našemu životu dát nový směr. Hledání Vize bývá v mnoha tradicích používáno ke dvěma účelům. Může být chápáno jako rituál přechodový, především v kontextu přechodu od dospívání k dospělosti. Druhý účel má většinou charakter nalezení vize pro určité životní období, nebo odpovědi na otázky týkající se důležitých rozhodnutí, životního cíle a toho, jak se posunout dál po obtížných nebo traumatických zkušenostech či vzorcích. Než se však rozhodnete rituálem projít, ujasněte si svůj záměr. Chcete získat odpověď na otázku, jaký je váš životní cíl? Vyřešit problém, který vás drží na mrtvém bodě? Než rituál podstoupíte, věnujte 4 dny až 4 týdny přípravě: klidné meditaci, jezte a pijte lehce (abyste se připravili na půst, který může být náročný), udržujte si čistou mysl a uvědomujte si své myšlenky.
„Rituál je vhodný pro toho, kdo v sobě ucítí silné volání rituálem projít. Obvykle se nachází v nějaké přelomové životní situaci, ale nemusí. Naopak není moc vhodný pro toho, kdo si jen chce zkusit, jestli něco takového vydrží. Určitě by ho neměl podstupovat někdo, kdo má rozpadlou psychiku, bere psychofarmaka či byl v nedávné době hospitalizovaný s psychickými problémy. Pokud zájemce prochází běžnou psychoterapií, pak je potřeba účast konzultovat se svým terapeutem i s lidmi z doprovodného týmu rituálu,” upozorňuje Jan František Bím, který rituálem Hledání Vize již více než 10 let provází.
Samota, příroda a půst
Mezi hlavní prvky Hledání Vize patří samota, příroda a půst. Účastník nemá kontakt s okolním světem, je vzdálen od společenské konverzace, kulturních rolí, rutiny a očekávání. To pomáhá naslouchat sobě samému a rozloučit se se všemi ostatními autoritami – rodiči, učiteli, či sociálními skupinami. Důležitou roli hraje také příroda, proto by místo mělo být někde stranou, kam nechodí moc lidí a kde je příroda pokud možno neporušená. Součástí rituálu je půst, který může být pro ty, kdo se s ním nesetkali náročný a je třeba se tak na něj připravit. „Půst od jídla a případně i od vody je důležitou součástí rituálu. Je dobré se na něj dopředu připravit. Vyzkoušet nejprve jednodenní půst a pak půst třídenní několik týdnů před rituálem. Ve dnech před rituálem pak postupně snižovat množství jídla zhruba na polovinu běžné dávky. Často se lidé půstu dopředu bojí, ale zkušenost je taková, že s ním nikdy nebyl výrazný problém,” říká Jan František Bím. Říká se, že půst osvobozuje od mnoha návyků a rutin spojených s jídlem, a tím způsobuje, že se je naše pozornost méně upnutá na racionální myšlení. Náš vnitřní dialog se zpomalí, pod povrchem probublávají jiné myšlenky a způsoby vnímání. Může se tak stát, že se přistihneme, že přemýšlíme o lidech nebo věcech, o kterých jsme desítky let neuvažovali. Být několik dní sám s přírodními živly může být náročné, ale to vše je součástí zkušenosti, jak se stát silnějším, zbavit se toho, co už nám neslouží, a ujasnit si, kdo jsme.
Jak rituál Hledání Vize probíhá?
Samotný rituál vyžaduje velkou přípravu předem. Ať už individuální, tak společně s průvodcem. V prvních dnech se pomocí Mapy života účastníci podívají na dosavadní život a kroky, které je dovedly až na místo, kde se v životě právě nachází. Rituál začíná meditací, po které následuje potní chýše. U chýše celé dva dny hoří oheň, u kterého se střídají průvodci, jsou vzdálenou podporou a starají se o bezpečný prostor rituálu. V další části je třeba najít si své místo v lese a projít rituálem vázání 400 pytlíčků s přáními, co pro sebe v životě chceme, a poděkováním za to, co už máme. Postupně se účastníci noří do toho, kým jsou, ale hlavně: kým mohou být. Díky pobytu v přírodě jsou vytrženi ze svého obvyklého životního rytmu, pracovního tempa, bez mobilů, notebooků, či televize. Už jen to, může být nekomfortní a do toho přichází útok komárů, mravenců a dalšího hmyzu. I pro člověka zvyklého trávit v přírodě hodně času je tato situace naprosto nová.
Jádrem rituálu je strávení dvou dnů a nocí o samotě na jednom místě – v ochranném kruhu vysypaném tabákem, bez jídla, jen s nejnutnějším vybavením, karimatkou, spacákem a případně celtou proti dešti. Po dvou dnech se účastníci ráno vrací ze svých míst a po další potní chýši uzavřou čas hledání. Následují dva dny sdílení s ostatními, během kterých se společně projdou zážitky z lesa a celého týdne. S pomocí průvodců se účastníci snaží porozumět tomu, co jim hledání vize přineslo. Je potřeba být otevření všemu, co přijde, přičemž proces integrace zážitků může trvat několik dní, ale i měsíců. Proto se hodí si s sebou vzít poznámkový blok a pero pro zaznamenávání vizí a úvah a následně mít tak možnost se k nim vracet. „Rituál Hledání vize často funguje jako katalyzátor osobních procesů. Někdy jsou měsíce po rituálu naplněny jasem, radostí a intenzivní tvorbou. U některých lidí je to ale naopak. Měsíce po rituálu jsou těžké a běží silné sebezkušenostní procesy. Po letech je výsledek v podstatě vždy velmi pozitivní,” uzavírá Jan František Bím.