Ebola nebo také krvácivá nemoc je virové onemocnění, které se řadí do skupiny krvácivých horeček. Napadá jedině lidi a některé primáty. Pod tímto obyčejným názvem si představte tu nejodpornější a nejnebezpečnější nemoc, jakou kdy můžete poznat. Zatím tato největší virová epidemie s největším počtem úmrtí propukla v roce 2013 a 2014 v západní Africe. První výskyt tohoto zákeřného viru byl objeven v roce 1976 zaznamenán u řeky, která se jmenuje Ebola, díky níž dostala nemoc tento název. Podruhé ji objevili ve vesnici Nzara v západním Súdánu. Z asi 600 nakažených lidí bylo téměř 400 z nich smrtelných. Místem těchto epidemií byly velmi chudé a zaostalé země. Typickým příkladem je Afrika. Nejvíce napadená místa v Africe – Demokratická republika Kongo, Republika Kongo, Gabon, Uganda a Súdán, ale dosud se nenašlo více obětí, než 500. Ale přišel rok 2013, kdy vypukla vysoce rozsáhlá virová epidemie na západě Guineji, která se postupně rozšiřovala směrem do Libérie, Sierry Leone a Nigérie. V srpnu tohoto roku počet nemocných přesáhl 7000 a mrtvých téměř 400. Dnes je nám známo pět kmenů tohoto viru. Tři napadají člověka, čtvrtý kmen způsobil jen jedno vážnější onemocnění, když došlo k přenosu z pitvaného šimpanze a nebylo smrtelné. A pátý napadá pouze opice a prasata.
Historie
Virus ebola byl poprvé zjištěn díky propuknutí krvácivé horečky roku 1976. Tehdy z asi 300 lidí skoro všichni zemřeli, a to závratnou rychlostí. Toho samého roku se virem nakazilo zase skoro 300 lidí v Súdánu, z toho téměř 200 nepřežilo. Zjistilo se, že nejhojnějšími hostiteli tohoto viru jsou netopýři, živící se ovocem. První doložený pacient přišel do nemocnice s vysokými teplotami. Sestřička se domnívala, že by mohlo jít o malárii, a tak mu píchla injekci s chininem. Když se pacient vrátil domu, zemřel. Když se připravoval jeho pohřeb, lidé odstranili z jeho těla veškerou krev a exkrementy přímo, bez jakékoliv ochrany. Většina z nich později zemřela.
Struktura
Pokud se na virus ebola podíváte pod mikroskopem, uvidíte takový vláknitý tvar. Tato virová vlákna většinou kopírují tvar písmene U nebo číslice 6. Jestliže se tím budete chtít více zabývat, zjistíte, že mají v průměru okolo 80 nm. Délka se ale mění, nejvíce se ale objevuje asi 14nm. První doložený obrázek viru byl získán elektronovým mikroskopu v říjnu 1976. Smrt se odhaduje v průměru 65% podle toho, jaké je jeho rozšíření a kde byl objeven.
Šíření viru
Mezi lidmi se virus přenáší přímým stykem dvou nebo více osob – nejvíce krví a slinami. Může to trvat přibližně týden a půl. Stejně tak se mohou lišit symptomy. Poté jde všechno ráz na ráz a nákazu nejúčinněji zjistíte tak, že budete mít vysoké horečky, bude Vás bolet jak břicho, tak hlava a budete mít zánět slinivky břišní. Po čase se také dostaví zvracení nebo průjem. Většinou ale nemáte šanci přežít. Počet přežívajících lidí závisí na oblasti a na fyzické kondici pacienta. Smrt nebo uzdravení nastávají asi po osmi dnech onemocnění.
Léčba
Práce s virem probíhají pouze v laboratořích s největším stupněm ochrany a se speciálním oděvem, který je odolný vůči všemu nepříznivému. Jedna takováto laboratoř leží i v Čechách v Orlických horách a nese název Centrum biologické ochrany. Pacienti musí být důkladně izolováni. Léčba této krvácivé nemoci je poměrně komplikovaná. Prokázalo se také, že jakékoliv jiné léky mají úplně nulovou úspěšnost nebo je velmi slabá. Je sice vynalezeno sérum získávané z přeživších, ale to má také slabý až nulový účinek. To ani nemluvíme o tom, že jeho získání a uchování je tak drahé, že si to téměř žádný stát nemůže ani omylem dovolit. V dnešní době se hojně na tuto nemoc využívají virostatika, které prý údajně pomáhají zlepšit stav nemocného, které mají za úkol udržovat homeostazi a vitamíny.
Jakmile se o této neuvěřitelně rozsáhlé epidemii dozvěděl Úřad pro kontrolu potravin a léčiv, okamžitě začal používat dva léky u nemocných. Ve stádiu výroby jsou už také vakcíny. První testy jedné z vakcín byly provedeny na člověku v listopadu 2003. Vakcína je bez infekčních materiálů z Eboly. Testy na opicích působí zatím pozitivně. Oficiální stanovisko pro testy na lidech nebylo ještě vydáno. Roku 2009 byla jedna z vakcín použita v Německu, protože se jedna vědkyně píchla o jehlu, kterou předtím virem ebola infikovala laboratorní mši. Nemoc u ní nepropukla, ale jestli byla nakažena, není známo. Podle objevitele jedné z vakcín brání rychlému vývoji vakcín nedostatek peněz, který souvisí s tím, že nemoc postihuje zejména chudé africké země, zejména na venkově, které se moc nestýkají s léky.
Prevence
Zatím nejdůležitější prevencí pro tento krvácivý vir Ebola je dodržování absolutní čistoty, a to nejen v nemocnicích, které zahrnuje umývání rukou nebo sterilizaci injekčních jehel. Ten největší a nejzásadnější problém je v tom, že se tento zákeřný krvácivý virus Ebola šíří převážně v Africe s nedostatečnými lékařskými potřebami. A aby toho nebylo málo, příznaky tohoto viru jsou téměř shodné s příznaky jiných onemocnění, které nejsou tak závratné. Tím pádem nemocný může i po prohlídce dobrým lékařem skončit se špatnou diagnózou. Ohromný problém v afrických zemích je ten, že tito divoši nemají na výběr, a tak musí jíst maso z divokých zvířat, které nejvíce přenáší virus Ebolu. A tak je tento problém s virem stále intenzivnější a neřešitelnější. Tím pádem v afrických zemích není možné doporučit jakoukoliv prevenci, protože na to nejsou dostatečně vybaveni.