Návod: Jak na Microsoft Excel

Základní jednotkou, oním okýnkem, ze kterých je tvořena hlavní pracovní plocha, je buňka. Když do buňky začneme psát bez nějakých jiných manipulací text, je

interpretován jako textový řetězec. Jiná je však situace tehdy, když jako první znak uvedeme =. Tím je dán Excelu signál, že má vše za rovnítkem chápat jako vzorec a snažit se ho vypočítat.

Příklad:

• Zadám do buňky 3+3 >> obsahem buňky je textový řetězec 3+3
• Zadám do buňky =3+3 >> obsahem buňky je 6

Další věcí, která neovlivňuje samotnou hodnotu v buňce, je možnost nastavení formátování buňky. Nastavíte ho tak, že kliknete pravým tlačítkem myši na buňku a vyberete, zda se má zobrazit např. v účetním formátu (tj. xx,xx Kč), jako text, číslo nebo třeba zlomek. Buňky lze dále formátovat podmíněně, např. pokud chcete vyznačit jen tu buňky, které jsou větší než 10, označte oblast, klikněte na tlačítko Podmíněné formátování a zadejte pravidlo „větší než.“

Ve vzorcích pak můžeme využívat jak čísla, tak hodnoty jiných buněk. Při odkazování na buňky můžeme využít několik způsobů:

• Relativní adresování– je výchozím typem adresování v Excelu. Hodí se tehdy, když využíváme funkci automatického

  

  doplňování vzorců. Funkci aktivujete tak, že kliknete na buňku, kde máte nějaký vzorec, podržíte myší malý čtvereček v pravém dolním rohu této buňky a táhnete horizontálně nebo vertikálně – prostě tím směrem, kde chcete automaticky doplnit hodnoty podle vzoru.
  Relativní adresování vypadá např. takto: A1

• Absolutní adresování – hodí se tehdy, když některé hodnoty v rámci automatického doplňování chcete ponechat. Můžete tak mít adresu řádkově absolutní (A$1), sloupcově absolutní ($A1) a nebo absolutní zcela ($A$1).
• Odkazy na jiné listy – při odkazování se nemusíte omezovat pouze na aktuální list. Při odkazu na buňku v jiném listu používejte formát: Jménolistu!buňka – např.: List2!A1
• Odkazy na jiné sešity – v tomto případě je potřeba udat ještě adresu souboru na disku. Pozor, pokud přenášíte data mezi více počítači, nemusí pak být propojení funkční – např.: C:\Dokumenty\Excel\[priklad.xls]List1!A1

 Operátory

Formátování tabulky

Tabulku vytvoříte z nějaké oblasti dat na listu následujícím postupem:

1. Označte oblast – například tažením levého tlačítka myši.
2. Pokud první řádek vybrané oblasti obsahuje popisná data, zaškrtněte volbu: Tabulka obsahuje záhlaví
3. Z vybrané oblasti se vytvoří tabulka, v níž pak můžete formátovat data, případně řadit nebo filtrovat.

Jak na filtry a řazení

Filtrování a řazení dat můžete uplatnit na oblast, která je chápána jako jedna tabulka – filtry umožní vypsat jen ty řádky, které splňují určitou danou podmínku, řazení pak seřadí hodnoty v řádcích podle vybraného sloupce (např. od nejmenší hodnoty k největší).

Filtry použijeme takto:

1. Vyberte oblast a jděte do karty Data > Filtr a nebo klikněte na šipku v záhlaví tabulky
2. Vyberte položku Filtry čísel
3. Nadefinujete dané pravidlo (např. : zobrazit řádky větší než 26)
4. Vypíší se pouze řádky splňující dané pravidlo

Řazení se pak provádí velmi obdobně:

1. Klikněte na šipku v záhlaví tabulky nebo označte oblast a v menu zvolte Seřadit a filtrovat
2. Vyberte podle čeho se mají dané hodnoty seřadit

Grafy a minigrafy

V Excelu máte dvě možnosti, jak graficky reprezentovat data z tabulek. První možností jsou minigrafy. Jedná se jsou grafy o velikosti jedné buňky, reprezentující vývoj hodnot v rámci řádku. Např.: máte řadu hodnot A1 až E1, kde jsou hodnoty 1,2,3,4,5. Označíte tuto řadu, na kartě Vložit v podoblasti Minigrafy vyberete typ Spojnicový,  a udáte buňku, kam se má minigraf umístit.

Další možností jsou pak klasické grafy. Těch je na výběr poměrně široká paleta typů a vzhledů, například: sloupcové (hodí se při srovnávání vývoje dvou a více číselných řad), spojnicové (pro sledování trendů), výsečové (pro srovnání zastoupení skupin ve vybraném vzorku), pruhové, plošné (např. pro srovnání vývoje zisk vs. obrat), bodové (nejčastěji používané), burzovní (vývoj akcií, cen komodit nebo měn, potřebují ale mít data zadána ve správném formátu), povrchové (rozšíření plošných grafů), prstencové (obdoba výsečových), bublinové (používané např. v psychologii a sociologii), paprskové (používané např. pro grafickou reprezentaci multikriteriálního výběru).

Graf vytvoříte takto: